Vážení příznivci našich dobrodružství, v tomto díle se dozvíte, jak probíhala naše pouť od potopené lodi, přes Artume a Vidlákov až do doupěte žebráckého gangu v Daggermark, toho času v kůži orientální výpravy.
„Měli bysme si dát nějaké jméno“, honilo se mi hlavou, když jsme sbalili tábor a vyrazili směrem k Artume.“ Lidé nás začínají docela znát, takže dobrý název vy nám jen pomohl proslavit se, hm… „
V Artume, které bylo jen kousek, jsme se rozhodli (zase) koupit koně a k nim i povoz, abychom s Ruby mohli cestovat rychleji. Našli jsme moc pěkný, prostorný a pohodlný, tak jsme si do něj i dali pár lůžek a laboratoře na výrobu různých předmětů. Po střetu s Holkama máme co dohánět.
S naším novým povozem jsme vyjeli do Vidlákova. Na vesničku padli zlé časy, spousta významných obyvatel mrtvých a na prasečí farmě prý straší. Chtěli jsme se podívat na Mínu do kláštera, ale protože jsme hrdinové, tak jsme to vzali přes tu strašidelnou prasečí farmu. Alanon šel na průzkum a vylezl na střechu hlavního prasečáku, aby se porozhlédl. Trochu jsem mu svítil na cestu, což asi nebyl dobrý nápad…kecám, přišlo mi hrozně vtipné, kdyby na něj vyběhlo prase a srazilo ho do bláta! A to na něj taky vyběhlo, akorát k našemu překvapení, mělo dva metry v kohoutku a vypadalo značně rozzlobeně/hladově a, především, ohnile. Alanona ten pohled doslova ochromil, tak se do něj pustil Oggy. Klukům se z vepře dělalo dost zle, což bylo umocněno tím, že se pak objevila další dvě prasata a něco, co vypadalo jako Ruth, majitelka farmy. Chtěl jsem se s ní přátelsky obejmout, ale když jsem přišel blíž, tak mi přišla poněkud bledá. Poté, co po mne hmátla průsvitnou pařátou, jsem si objímání rozmyslel, a radši se věnoval vepřům. Babice samým zklamáním zakvílela tak, že s toho Ruby kleplo, chudinku.
Prasata mě pěkně zřídila (asi alergie na štětiny), babice zase dávala co proto zbytku. Nakonec jsme se jí sice zbavili, ale bylo to spíš dílem náhody, než našeho taktického mistrovství (zapracovat na taktice, pozn. autora).
Gildan rychle prosmýčil pobořenou chalupu, ale našel jen mrtvou Ruth a Loreeninu zlomenou hůl. CO se tu stalo?? Nicméně další setkání s banshee už bysme nepřežili, tak jsme radši vyrazili zpět, a řekli hostinskému, ať se všichni drží od farmy dál.(Budu se sem muset vrátit, nemůžeme nechat něco tak hrozného potulovat se v okolí vesnice. ) Další den jsme jeli, času je málo.
Daggermark nás uvítal tak, jak jsme ho opouštěli. Stráže všude možně, naše plakáty stále vyvěšené, obyvatelstvo podezřívavé. Protože jsme na to ale byli připraveni, nepřijeli jsme jako Alanon, Gildan, Oggy a Kvothe, ale jako Weng Fei, Swante Arheni, Kangaschán a Cheeps Ar Rasheed, cestovatelé z dalekého orientu.
„Zámožný a mírně výstřední kupec Rasheed se doslech a zázracích a úžasných atrakcích River kingdoms, a tak spolu se svým komorníkem, osobním strážcem a klanovým mudrcem vyrazil vidět tyto zázraky na vlastní oči.“
Orientální výprava se ubytovala v pompézním hostinci, kde rozhazovala peníze plnými hrstmi, uspořádala hostinu, pozvala si společnice a potkávala lidi. Brzy každý ve městě věděl, že cestovatelé chtějí obchodovat, hledat zajímavosti a zvláštní místa. Zapamatovat si výpravu, kde jeden byl dvoumetrový habán ve fialovém fezu a druhý měl nad hlavou roj světlušek, nebylo obtížné, ale málokdo tomuto spolku exotů věnoval pozornost
Při hledání Krále žebráků nám jeden přičinlivý žebrák za pár zlatých prozradil, že večer můžeme potkat někoho z tohoto spolku na kartách v hospodě. Takže jsme vyrazili.
Před hospodou jsme se domlouvali na dalším postupu a Alanon, tedy Weng Fei, vyrazil na průzkum okolí. Ke vší smůle narazil na velmi podezřívavého strážného, který ho okamžitě obvinil, že je z gildy Vrahů. Na což Alanon reagoval hbitým zmizením. Problém byl v tom, že strážce pak skočil na nás, jako jeho komplice a chtěl nás zatknout. Gildan rovněž hrdinně někam zmizel, takže jsme v tom zůstali já s Oggym. Kolem se srotil menší dav v očekávání představení a strážnému dorazili posily. Situace začala vypadat dost bledě, stráže byli vůči mým historkám a pokusům o úplatky neoblomné. Obzvlášť poté, co Oggy se svým diplomatickým umem prohlásil „My hledat místní král, my slyšela, že on žebrák. Že on zloděj a žít v hrozná díra!“ No, netřeba říkat, že tento popis jejich panovníka stráže zrovna nenadchnul.
Naštěstí v tu chvíli někdo, kdo se náramně podobal Gildanovi, začal za rohem křičet něco o vrahovi a dělat rozruch. Většina stráži odběhla, jen ten nejpodezřívavější stále zůstal. Nakonec jsem ho se značným nasazením magie přesvědčil, že za nic nemůžeme a že nás má nechat jít. No, to bylo těsně…
Pokračovali jsme v původním plánu, vešli do hospody a nakonec se k nám přidal i zbytek. U karet, kde jsme předtím viděli Reného de Chat, bylo volné místo, tak jsem přisedl, začal hrát a zpovídat karbaníky.
Dozvěděli jsme se, že René se vypařil, že ho znají a že rád chodí do Modré lasturky, místního podniku…pro náročné. Povzdech jsem si, a začal se chystat na cestu. Před odchodem nám Alanon dal vědět, že ve sklepě našel tajné dveře. Za chvíli už jsme byli dole všichni.
Rozluštit heslo nebyl takový problém, slova „Gildan“ a „píča“ byli na dveřích snadno k poznání. Hm, kdopak ten Král žebráků asi může být?
Žádné komentáře:
Okomentovat