30.11. 2015 (9. Erasu 4696 AR)
Probral jsem se, když mi někdo třásl ramenem. Gildan. To mne dost potěšilo, protože jsem po minulé nakládačce čekal spíš gnóma s ostrým nožem. Vedle mne se ze země sbíral Oggy, vypadal snad ještě hůř než já. Dvojčata nás z nějakého důvodu nechala žít. Po prohledání kapes jsme ale zjistili, že všechny peníze a cennosti jsou pryč, bohužel včetně té zatracené knihy. Tolik k vydělání si na školné…
Když jsme se rozhlédli, tak jsme kolem nás viděli jen vysoké stěny z trní. Slunce jimi sotva prosvítalo, nebyl to moc povzbuzující pohled.Ale zase jme živý, no ne? Tak jsme se sebrali a vyrazili do bludiště, hledat onu údajnou vesničku. Prý, že když nevíš kam jdeš, tak je každá cesta stejně dobrá. Tak jsme to nechali na Oggym…
A víte co? Ono se to povedlo. Oggy dostal nějaké vnuknutí a provedl nás do labyrintem do jeho středu, kde nás napadlo, že by mohla být ta vesnice. Byl tam akorát kruhový palouček, nikde ani človíčka. Chudáci zpěváci se tu tahají a nic. Tak jsem sednul na zem, že si dáme pauzu a něco zahraju.
Hudba měla nejen ozdravný účinek, ale dokonce i přilákala obyvatele bludiště. Jen dobře, že to nebyl minotaur. Zrovna když mi praskal struna z křoví vylezl malý příšerák s dýní na hlavě a podával mi kus drátu.A tu dýni neměl na hlavě, to byla jeho hlava! Kde už jsme je jenom viděli…?
Leshýci si postupně posedali do kruhu a poslouchali. Postupně nám došlo, že jsme něco podobného našli tehdy, když jsme hledali hůlku černého prince. Že by se tu usídlila Slunečnice? No jo, to by dávalo smysl. Bytůstky se ukázali celkem užitečné. Za příšerami nás odvést nechtěli, ale svojí paní prý přivedou. Lepší, než za nimi lézt do těch trnů.
Po delší době skutečně dorazila Slunečnice. Tak jsme pokecali, zavzpomínali na staré časy a tak. Byla ráda, že jsme…se zastavili na návštěvu, ehm…V její vesničce plné malých Leshi připravujících se na boj s masožravýma kytkama jsme se utábořili a nabídli jí pomoc s otravnou obří kytkou. Stejně by nám zacláněla u vstupu do podzemních tunelů, tak jsme se rozhodli pro trochu zahradničení. Profession (gardener) anyone? Na kytku jsme s sebou vzali pár místních říct hrdinů, obránců vlasti. Vesměs zloději a podvodníci, kterým Slunečnice nabídla útočiště. Stačilo mírně apelovat na jejich smysl pro povinnost a sounáležitost, ten tasený meč byl jen takový kosmetický doplněk. A tak jsme šli.
Připlížili jsme se k doupěti kytky a té potvoře se nás skoro podařilo překvapit, Najednou vyrazila ze země obří zelená tlama s kořeny a začala vše omotávat šlahouny. Oggy k ní samozřejmě naběhl a začal do ní bušit hlava nehlava. Gildan na ní naházel pár sněhových koulí a bylo. Všechno se to odehrálo tak rychle, že jsem si málem ani neuvědomil, že se pohybuju nějak rychle. Jo a od příště se budu před bojem preventivně mazat sádlem!
Oggy si zbytek kytky naložil na záda a vrátili jsem se do vesničky. Hrdinní obránci práskli do bot při první známce nebezpečí, tak jsme alespoň posbírali jejich motyky. Slunečnice měla radost.
Druhýá den jsme se vypravili do těch tunelů, které by prý měli vést ven z labyrintu. Procpali jsme se dírou v zemi a hned za rohem narazili na velmi realistickou sochu Černého prince. Umělecký dojem nám ale zkazili dva stíny, které se z ní vynořili a vrhli se na nás. Já boj s nimi snášel docela dobře, ale Oggymu se nějak rozklepali nohy. Gildan se jako vždy statečně držel vzadu:-)
Po boji se stíny se od sochy Prince oddělil jeho plášť. Prohlédli jsme si sochu a chyběli na ní další dvě věci – náramek a náhrdelník. Kdo tu asi tak byl před námi, hm? Zatracení gnómové. Prohledali jsme zbytek podzemí a našli stopy po nábytku, vypadalo to, že tu kdysi někdo pohodlně bydlel. V jednom koutě jsme ale našli temné jezírko s tekutiou připomínajíc ty stíny. Tak jsme ho preventivně vypálili. Jen jsme si vzali pár lahviček s sebou.
Po prohlídce jsme vyrazili po schodišti směrem ven z bludiště, a na koho tam narazíme? Na tu zatracenou gnómku!. A chce se s námi paktovat, mrcha. Prý že její kamarádíček král jí dal pár facek, když mu přinesla naší knihu a bráchu dokonce šoupnul do vězení. A dělala, že si musíme navzájem pomoct. No, netřeba říkat, že jsme z toho návrhu byl celý odvařený. Ale když na vás míří bleskem, tak máte trochu jinou perspektivu. Takže se nás stanou hrdinové Lambertu. No, zase dostaneme naše věci zpátky.
Musíme teď zjistit, proč se místní vládce chová tak divně. Prý to má něco společného s Daggermarkem, možná místním vládcem Ranalcem. Takže výprava za Kočičím pokladem se odkládá, jedeme zpět do Daggermarku. Taky proto, že jistý elfí kouzelník v Daggermarku zapomněl tu zatracenou kočku, kterou budeme potřebovat!
Když jsme přijeli do Daggermarku, tak nás přivítala hromada novinek. Za prvé, místní policejní kreslíř by nenakreslil správně ani kobylu, na tom plakátu mám nos úplně blbě. Ostatní taky, ale na těch není co zkazit. Zadruhé, někdo zabil Johana, prý my. A asi jsme to z Tymonu udělali dost mizerně, protože ta odměna byla dost nízká. Samozřejmě jsme zvědavě vlezli zamaskovaní do města a obhlédli si to tam. Johanův dům je střežen stráží a holky z hospody jsou pryč. Jdeme spát, ráno moudřejší večera. Alespoň si můžu hrát s pláštěm, na který Gildan furt chmatá…
Žádné komentáře:
Okomentovat