Předběžná diagnostika Malevickova stavu nepřinesla žádné výsledky. Řekla bych, že je zdravý jak by člověk jeho věku měl byt.
Přisuzovala jsem pohyb tetování na Malevickově hlavě za pouhý trik světla, ale při bližším prozkoumání se inkoustoví Gremlini skutečně neklidně pohybovali, jako by se jednalo o magické tetování. Možná, že jsou příčinou jeho rozptýlené mysli.
Malevick dostal sklenici mé domácí marmelády za to, že byl příkladným pacientem a já jsem okamžitě pocítila neklid ve sklepě pod chalupou.
Vytáhla jsem hůlku ucha-probodávajícího ječení a sestoupila hlouběji za zbytkem skupiny, která se rozhodla neodkládat rabovaní starého poustevníka a začala prozkoumávat sklep, předtím než jsem dokonce vybalila své lékařské nástroje.
Když jsem se konečně dohnala za mými kamarády, viděla jsem před sebou obraz čistého chaosu, který by snad ani neměl být popsán slovy.
Gildan držel v rukou Energy Crystal podobný tomu co jsme našli v Lese Ozvěn. Gildan zase byl držen Gremlinem, který byl pokryt černou kapucí a jeho plášť by snad mohl vypadat jako malé netopýří křídla - pokud jste přivřeli oči a okořenili obraz trochou představivosti. Vedle Gildana, který se v současné době snažil setřást Gremlina z kotníku, se nacházela pavučina - bez pochyb vykouzlena našim velkým kouzelníkem, aby lapil do pasti roj kobylkově vypadajících bytosti, jenž pravě kroužily kolem Oggyho, který jim nadšeně tleskal.
Nedaleko od Oggyho stál Kvothe, držíc v rukou něco, co se zdálo být iluzorní kopii Energy Crystala a říkal něco o hloupých elfech a diplomacii.
Jediná stopa po Alanonovi byla střela z kuše připínající dalšího Gremlina hrdlem na protější zeď.
Jakmile mocni nepřátele byly poraženi a bojoví duch posledního zbývajícího Gremlina utichl pod Gildanovým pohledem, vrátila se skupina zpět do Malevickova jednoduchého příbytku.
Netřeba říkat, že Malevick neměl ani potuchy o tom, co Energy Crystal dělal pod jeho domem, kdo ho tam dal, nebo za jakým účelem.
Jelikož byl Gildan jediný schopen komunikovat s Gremliny v jejich řeči, byl ponechán výslech vězně jemu. Gremlin toho věděl stejně jako Malevick. Zřejmě Gremliny napadlo uctívat Energy Crystal v naději, že by jim udělil křídla, kdyby se k němu modlit dost zapáleně.
Slitovala jsem se nad škůdcem a zakouzlila jsem na něj Levitační kouzlo. Dále jsem ho přes Gildana poprosila aby dal pozor na Malevicka.
Před odjezdem do Pythaxu, skupina dlouze diskutovala o tom, co dělat s Malevickem. I když jsme cítili, že by se od něj dalo dozvědět mnohem vice, kdyby nebyl ovlivněny tím, čim ovlivněny zřejmě je. Nebyli jsme si také jisti zda táhnout samotáře z lesu, kde strávil mnoho let bez úhony, je ten nejlepší nápad.
Vypila jsem čaj a přečetla Malevickovi štěstí z listů a bylo rozhodnuto, že ho opustíme tak jak jsme ho našli. Gildan krátce odmlouval, že čajové lístky jsou pověra, podvod a není to opravdové věštění, ale nakonec většina rozhodla věnovat pozornost znamení.
Cesta k Pythaxu uběhla bez komplikací, jakožto i příchod do města.
V městečku se Oggy a Kvothe rozhodli navštívit některé taverny, zatímco Gildan prohlásil, že jeho znalosti by měly být sdíleny s masami dychtivých studentu a vyrazil směrem k místní univerzitě.
Nemajíce nic lepšího na práci, skryla jsem se v knihovně za účelem dozvědět se něco vice o Kočičím Království a dalších tématech, se kterými jsem se na cestách setkala. Netřeba dodávat, že tam nebylo nic, co bysme já nebo Misty neslyšeli z lidských zkazek a pověr.
Jakmile je skupina přeskupila, nemohli jsme si nevšimnout okouzlující trollí dámý doprovazející Gildana. Pokud se nemýlím, tak Gildanovo "Budu sdílet své znalosti se světem'' bylo jen lstí jak rekrutovat učňě na podřadné úkoly. A vypadá to, že Ruby byla jediná dostatečně odolná, aby přežila Gildanovu přednášku.
Na naší cestě do Feasting Hall, jsme se dozvěděli více o Ruby. Hlavne pak její předmět studia - %%%, a že její milovaná rodina (rodiče a dvě mladši bratry) se ji přestali ozývat, a proto ji začalo docházet školné. Soudě podle Gildanova pohledu při poslechu trollího příběhu o její rodině, se mi zda, že má buď peklo poker face a nebo nevidí souvislost mezi Ruby a předchozími obyvateli Bordel Landu. A soudě podle Oggyho pokukování na Ruby, je ten Ork buď mnohem chytřejší než tvrdí, že je, nebo si oblíbil Gildanovů novou učedníci.
Před dosažením přechodu přes řeku jsme zaslechli ženský křik o pomoc. Jelikož jsme skupina velmi galantních dobrodruhu, vyrazili jsme směrem k řece, kde jsme se zahlédli Merfolčici uvízlou mezi zuby u Dragon Turtle.
Jeden vroucí dech později jsme byli bohužel nuceni ustoupit a nechat ženu jejímu osudu.
Katastrofální střetnutí nás přišlo draho. Přišli jsme jak o koně tak o zásoby naložené na ně. Jelikož jsem byli stále blíže k Bordel Land než k Feasting Hall, bylo rozhodnuto provést rychlou zásobovací návštěvu během které jsme se rozhodli připomenout prostému lidu, že jsme nyní právoplatni vládci.
Uvítala nás Slunečnice, která reagovala na naše pozvání a konečně dorazila se svou rodinou.
Rozkázali jsme postavit novou farmu a po nějakém papírování a zavedeni funkčního daňového systému, jsme zabavili několik koní a dostatečné zásob a vrátili se na cestu.
Došli jsme na údajné místo Feasting Hall brzy ráno. Podle pověsti, kterou jsme slyšeli, by oslava měla konat každý večer. Přesto to na posvátném kopci vypadalo, že tu dávno nikdo nebyl.
Přečkali jsme až do večera a když se i nadále nic nedělo, začali jsme podrobně zkoumat kamenné útvary na kopci. Povšimli jsme si podezřele skvrny na jednom z kamenů, a protože jsem si vzpomněla na některé posvátné rituály, kterých jsem se účastnila za mlada, začala jsem připravovat svařené vino a ceremonialně polévat kameny okolo.
A hle Feasting Hall se začala pomalu zhmotňovat kolem nás. Tisíce lidí v různých stadiích opilosti obsazovali každý stůl v halle o bezpočtu pater.
Zbytek hostů nám prozradil, že Cailean ještě nedorazil, ale že už je určitě na cestě, a že by tu měl být každou chvíli. Bylo nám taky prstem ukázáno na pořadatele celé akce a jakmile se kolem něj uvolnilo dost místa, přesunuli jsme se k jeho stolu. Bohužel se z něj rozumy tahali stejně špatně jako z opilých hostů, ačkoli vypadal střízlivý.
Chvilku jsem ho podezřívala, že by mohl byt Cailean v přestrojeni, a tak jsem Oggymu nabídla ať ho vyzve na soutěž v piti, aby na něj udělal dojem.
Jak se ovšem dalo očekávat, alkohol neměl na tajuplnou osobu žádný vliv. Zato ovšem měl vliv na Oggyho.
Chudák Ork zezelenal ještě více, zhroutil na podlahu a začal mumlat něco o dívce ze Stonebury Hollow.
Jakmile Oggyho korbel dopadl na zem, objevili se v místnosti dvě krásné děvenky, které se o něj chtěli ‘‘postarat‘‘. Zmocnil se mně pocit zodpovědnosti za opilého společníka, a požádala jsem proto o to, abych nad nim mohla dohlídnout a ujistit se, že je v pořádku. Hostitel souhlasil, ale předtím to vypadalo, že si ke mně přičichl. Kvothe si toho musel všimnout také, protože jsem ho viděla nemotorně polévat hosty posvátným vínem.
Když jsme byli venku ze síně, zavedly nás slečny k zazděné kůlně. K mému překvapení jsme prošli přímo skrz zeď do nějaké temné, vlhké místnosti. Když si moje oči zvykli na tmu, uviděla jsem stěny z masa, nebo pokryté masem, jak pulzuji přes délku chodby a dvoje monstra s chapadly na obličeji jak táhnou Oggyho (stále zpívajicího o Stonebury Hollow) hlouběji.
Žádné komentáře:
Okomentovat