Průzkum Kočičího hradu

Hrad byl vyčištěn. Mohl začít průzkum. Zjistil jsem, že moje nové oko se dá vyjmout jako dýka. Chtěl jsem si zkusit jeho další schopnosti kromě matení tupých trollů. Poslal jsem oko na výzvědy v hradu. A vyzkoušel jsem si úspěšně uhranout Kvotheho. Měli jste vidět, jak zdrhal. Jinak nebezpečí nikde žádné. Nahoře komnaty, sice rozkradené, ale schované peníze jsme našli my, dole vězení a mučírna a... ženská. Perla Duroy. A chtěla kočičí poklad. A vyzvala Matildu na souboj o prsten. Snažila se nám vysvětlit nějaká pravidla kočičích dam, ale hrozně si protiřečila. Jediná jistá věc je, že ty prsteny jsou celkem tři a koček je tedy devět. Vybavili jsme Matildě její kočičí partu všemi těmi magickými vychytávkami, Thunderovi jsme koupili meč a další den se šlo koukat na bitvu. Matilda se tvářila, jakou má strategii, ale její Thunder naběhl do dvou nepřátelských kouzelníků a ti jaksi uhýbali všem jeho útokům. Zato Matildina Misty nakonec padla. Když dostali i Sparkyho a bylo to dva na jednoho, zkusil jsem tam nějak skrytě poslat oslepující kouzlo. Bylo jasné, že kdyby Perla prohrávala, pokusila by se podvádět taky. Žel si všimla mého kouzla a prohlásila duel za neplatný. Když jsme se na ni nechápavě dívali, rozběhla se z útesu, na kterém stál hrad a skočila dolu. Čekal tam na ni člun, tak se snažila o akrobatický doskok. Ale rozsekala se jak největší dřevák. Tak aspoň křičela výhrůžky, jak po nás půjdou všechny Perly v temnotách. No dobře, asi úplně hloupá nebude, když se tak snažila nebojovat a námi. Tak ať táhne, kdo by se chtěl vláčet s její mrtvolou někam pro odměnu... Zpátky k hradu. Patří k němu i ostrov, kde je podle mých vytříbených smyslů spousta zlata. Průšvih je, že je ostrov blokován a podle třech prohlubní potřebujeme všechny tři prsteny, abychom získali ten poklad. Jinak ten hrad jsme si chtěli nechat, tak jsme se rozhodli ujmout se i města a okolní země. Takže jsme se pustili do zakládání království. Kvothe odsouhlasil název Borderland, pak se šel zavřít a psát dopisy, tak jsme bez něj odhlasovali, že hrad bude Flow Keep, protože Chateau de Chat fakt ne. Dělil jsem poklad, co měli trollové, tak jsem nejdřív pořídil zrcadlo na šmírování lidí magií a hned jsme to odzkoušeli na Ghi, protože Kvothe jí šťípnul její plášť. Vyšlo to, holky se brodily bahnem Embeth Forestu a vášnivě diskutovaly o tom, 'kterou píču napadlo jít touhle dementní cestou'. Když Maelyra zmerčila, že je něco pozoruje, poslal jsem jí přes ten senzor zprávu. Docela jí ztuhla grimasa. A to někde mezi znechucením a ohromením. Tomu pocitu, když jsem ji tak viděl, se nic nevyrovná. Pak ten senzor zlikvidovala, ale to už je jedno. Bylo toho spoustu na práci. Nechal jsem si udělat masku. Nestojím o nežádoucí pozornost. Proč musí být elfové tak snadno zapamatovatelní? Lepší je zůstat zcela neviděn. Ranalc určitě má aspoň nějakou představu o mých schopnostech, takže bych je na veřejnosti neměl moc manifestovat. A mimoto, poslední, co bych potřeboval je, aby se Ranalc doslechl o mém oku. Ten moment překvapení se musí využít v tu správnou chvíli. Ale nemá cenu domnívat se, že se o našem kousku země nedoví. Snad ho Sevenarches a Lambreth budou trápit víc než my. Pak jsem si vzal do parády Antraxe. Ten mizera ještě žije. A to tetování pořád má. Schovává se někde v Daggermark a je z něj něco jako král žebráků. A byl to on, kdo zabavil vůz Mei-Xiu dřív než my. Zkoušel jsem najít ještě tu lovkyni odměn, ale ta se mi nepovedla ani na jeden ze čtyř pokusů. Mei-Xiu jsem zkusil jednou, aby se neřeklo, ale očividně je pořád mimo můj level. Ale povedla se mi Mina. Měl jsem ohledně ní tušení vzhledem k oku hagy, které jsme u ní tehdy našli. Mina se nacházela mezi changelingy a dalšími. Možná to byly fae, možná čarodějnice, ale mě zajímaly hlavně tři ženské postavy v jejich středu. Byly opravdu krásné. A zároveň děsivé. Tehdy jsem to jen tušil, nyní to vím jistě. Mina je službou Tří sester. Takže ty tři mají nějaké shromáždění. A za tři měsíce prý budou mít další. Máme teď spoustu informací, spoustu možností a spoustu starostí. Navíc do toho všeho ty zakódované souřadnice z knihy pověstí. Vypravili jsme se první tam, do Thousand Voices. Když už jsme se toulali někde kolem těch souřadnic, Matilda chtěla 'natrhat bylinky'. Žel si vybrala obří masožravé křoví. Zapsat si za uši: proti kytkám neviditelnost ne! Musel jsem se kouzly hlavně krýt, takže Kvothe zase brblal, že nebojuju. Když to zkrátím, tak nám sežraly koně a my jsme je za to spálili na popel jednu a zbytek skončil jako dříví na podpal.