Po krátkém rozhovoru jsme zjistili, že Gyronna po staletích samoty ve své říši není úplně…stabilní. Oggyho za jeho neuvážená slova „odměnila“ polibkem, po kterém se mu doslova podlomila kolena.
Ukázalo se, že Gyronna má zájem na zničení tří sester a černého prince jako pomstu za svoji smrt. Vyvolila si Gyldana jako svou Nádobu, aby skrze něj mohla jednat v našem světě. A aby se mu role poslušného uctívače tolik nezajídala, dala mu do vínku slušivé oko. No, slušivé, pokud si potrpíte na zarudlé slintající záležitosti.
Poté nás vykopla zpět k oltáři v Heibarru, kde jsme doslova zakoply o její kněžku. Tato upovídaná dáma nám osvětlila celou záležitost s Gyronnou, Černým princem a Třemi sestrami.
Tak tedy:
„Žil byl Černý princ v zemi Feyů, magických bytostí a elementálů. Ten provedl doslova nepopsatelný zločin (asi krátil na daních) a byl vyhoštěn ze země Fey na Pláň Stínů. Předtím ale svým šarmem (či magií) svedl na zcestí trojici hag, od té doby známé jako tři sestry. Tyto sestry byly za spolčení s Černým princem taktéž vyhoštěny, ale do našeho světa.
Po čase Prince, jakožto mocnou bytost přivolal jakýsi mág. Princ mu po čase ale dokázal uniknout, znovu se spojit se Sestrami, a plánovat pomstu a návrat do Fey.
K tomu ale potřeboval mocný artefakt, Knihu stínů. Když ji našel, spolu s Hagami prováděl rituál v Heibarru, nicméně ten mu někdo překazil, knihu ukradl a to zničilo město. Při zničení nejspíš zemřela žena, která měla být součástí rituálu ze zatím neznámých důvodů. Tato žena získala velkou moc a stala se z ní bohyně dnes známá jako Gyronna. Od té doby prahne po pomstě na Princi a Třech sestrách.“
Pozn. Princ je tedy hlavní zloun. A umí nějak oblbnout úplně každého. Kouzlo? Schopnost?
A taky nás varovala před obchody s Agizem. Ehm. Prý je to velmi mocná, ale hlavně zákeřná bytost. Takové Luciferovo zlé dvojče…
Po tomto setkání jsme vyrazili směrem ke Kočičímu hrádku. Gildan si na svoje oko už zvykl, jen to modlení každé ráno nás budí.
Ve vesnici pod hradem jsme přespali a zjistili, že hrad je obsazený nějakou zelenou havětí, která sežere každého, kdo se přiblíží. Koně, služebné, dobrodruhy, to je fuk. Asi trollové, tady na severu jsou běžnější než krysy.
Vydali jsme se ještě ke kastelánovi, který nám řekl samé dobré zprávy. Jednak že hrad je opuštěn, a tedy volný k zabrání podle říčních svobod, potom že nikdo nenašel bájný kočičí poklad. Jen nějaké kosti potulných dobrodruhů, či co.
Vyzbrojeni těmito znalostmi a odvahou jsme se vydali do hradu, kde jsme narazili na trollí rodinku. Zvolili jsme klasický lidumilný přístup a trolly postupně nasekali na nudličky. Ach jo. Budu to brát jako další oběť na oltář Práva a Spravedlnosti. Že jich tam už je…
Teď se dáme dohromady, založíme tábor a pak budeme hledat poklad. A já jdu pohřbít Taťku s Mamkou.
Žádné komentáře:
Okomentovat