13.Desnen
2
NOV/15
Těch pět ženskejch mě znervózňuje. Žvatlaj něco o svý misi, ale bůhví jak to je. Nevěřím jim. Nerozumím jejich misi. Vypadá to, že se přidaly na naši stranu a ta zrzka střílí naprosto úžasně. Nakrmila šestihlavou potvoru Hydru u podzemní říčky tak, že se skácela k zemi, když pak do ní prase strčilo. Další z nich, prej nějaká Sally, na takovém šedivém chlupáči přejela přes most říčku sebrala tam něco. Pořádně tam nevidím. Nějaký svitek nebo co. Sally má vůbec plno blbejch keců, prej že nám nic neukáže a dává to rovnou tý hlavní z nich, Theodoře. Antraxe to nasralo. Vůbec se nedivím. Tak jako – jsou s náma, nebo nejsou s náma? Fakt jsou mi hrozně nesympatický. Kdyby se aspoň dalo normálně mluvit s Kvothem. Určitě by s Antraxem něco vymysleli a bylo by v tom aspoň trochu jasno. Jenže von ne, buďto musí zpívat nebo my na něj. Není mi to úplně jasný, ale Kvothe se tváří rezignovaně, tak na něj kašlu. Radši ještě zapálím krky tý potvory, ať jí zase nenarostou hlavy. Oggy a Antrax jsou pěkní nechuťáci, takže další hlava cestuje s náma. Je mi z těch tlejících hlav na blití. Gildan duchapřítomně navrhuje mrknout na Mei-Xiu. Prej můžeme těm kopretinám, co se nám cestou vnutily, aspoň ukázat, co se jako děje..
Mei-Xiu zatím někde potí krev. Nacházíme ji v souboji s Falkentrotlem v jednom ze sálů. Nikdo z nás nemá odvahu zasáhnout. Když se zdá být přemožena před posledním útokem, od jejího těla vzlétne pták. Soupeř jej následuje. Možná ani on neví, jestli to byla či nebyla naše Mei. Na obrazech těch tetovanců, který jsou po všech zdech okolo, se tváří až skoro pobožně, stejně tak jako by se asi tvářila mtrvá. Těžko říct, jak rychle tyhle obrazy apdejtujou stav svého vyobrazeného. Antrax s potetovanou předkožkou přišitou na čele marně hledá své vyobrazení. Fakt ho rozčiluje, že mezi těmahle potetovanejma šílencema není. Šílenej je na to asi dost, bych řekla. Ale asi ne dost potetovanej.
Jdem dál. Vcházíme do velké haly. Nikomu se moc nechce vočíhnout schody po stranách. No nic, Antrax už tam vokouní, Oggy si dodává odvahy, tak schovaná za svým divočákem se taky pomalu soukám do patra.
Je tu plno regálů jak v nějakým archivu nebo knihovně, ale jsou prázdný. Uprostřed místnosti se kumulujou takový zvláštní černý mraky. Jako když se rozpíjí inkoust ve vodě. Tý jo, vony tam plápolaj písmenka!
Proletěly kolem regálů a kolem mý hlavy. Zatočilo se mi všecko. Mám milión myšlenek – ne tedy, že bych nikdy žádný neměla… Ale tohle je fakt síla! Fujtabl! Divný šepot zesiluje. Je jenom v mý hlavě? Voháním se klackem co to de a nebojím se použít prase jako zbraň, když se mi zdá, že z toho mraku se formuje jakýsi písmenkovoinkoustový bubák.
Ňák sme ho přemohli a objevili zadní místnůstku s takovou hvězdou namalovanou na zemi. Oggy je taky takový zkoumavec, tak jsme to tam spolu prošmejdili. Do jednoho ze sloupů kolem jsme strčili šutr, co jsme před tím našli na podlaze. Vypadá to, že tam zapadá a že by se mělo jako něco dít nebo co. A nic. Kde se vzal, tu se vzal Kvothe, přitančil k jinému sloupku, drcnul do něj zadkem, vlezl na hvězdu a zmizel. Hmm…tak něco tady přeci jen funguje… Oggy se tváří nadšeně. Mizí taky. Seberu čuně a už se ocitám taky venku s těma dvěma. nojo, byl to teleport. Za chvíli jsme zase všichni a vyrážíme do Daggermarku.
V Daggermarku si dávám voraz. Je mi úplně u prdele, co jako dělaj ostatní. Kecy vo učení, ještě silnějších poušnech a schopnostech… kraviny. Vyvalím se s prasetem na náměstí u kašny. Je krásně, sluníčko svítí a vždycky se najde někdo, kdo se se mnou podělí o kus žvance. Fajn volno, leháro, pohoda… aspoň těch pár dnů, než se zase se smrdutým potrhlým šklebomonstrem, přechytračelým elfem, nepřirozeně vymydleným zeleným obrem se zbytky rtěnky na rtech a tím loutnovým pískálkem vydáme dál.
Mei-Xiu zatím někde potí krev. Nacházíme ji v souboji s Falkentrotlem v jednom ze sálů. Nikdo z nás nemá odvahu zasáhnout. Když se zdá být přemožena před posledním útokem, od jejího těla vzlétne pták. Soupeř jej následuje. Možná ani on neví, jestli to byla či nebyla naše Mei. Na obrazech těch tetovanců, který jsou po všech zdech okolo, se tváří až skoro pobožně, stejně tak jako by se asi tvářila mtrvá. Těžko říct, jak rychle tyhle obrazy apdejtujou stav svého vyobrazeného. Antrax s potetovanou předkožkou přišitou na čele marně hledá své vyobrazení. Fakt ho rozčiluje, že mezi těmahle potetovanejma šílencema není. Šílenej je na to asi dost, bych řekla. Ale asi ne dost potetovanej.
Jdem dál. Vcházíme do velké haly. Nikomu se moc nechce vočíhnout schody po stranách. No nic, Antrax už tam vokouní, Oggy si dodává odvahy, tak schovaná za svým divočákem se taky pomalu soukám do patra.
Je tu plno regálů jak v nějakým archivu nebo knihovně, ale jsou prázdný. Uprostřed místnosti se kumulujou takový zvláštní černý mraky. Jako když se rozpíjí inkoust ve vodě. Tý jo, vony tam plápolaj písmenka!
Proletěly kolem regálů a kolem mý hlavy. Zatočilo se mi všecko. Mám milión myšlenek – ne tedy, že bych nikdy žádný neměla… Ale tohle je fakt síla! Fujtabl! Divný šepot zesiluje. Je jenom v mý hlavě? Voháním se klackem co to de a nebojím se použít prase jako zbraň, když se mi zdá, že z toho mraku se formuje jakýsi písmenkovoinkoustový bubák.
Ňák sme ho přemohli a objevili zadní místnůstku s takovou hvězdou namalovanou na zemi. Oggy je taky takový zkoumavec, tak jsme to tam spolu prošmejdili. Do jednoho ze sloupů kolem jsme strčili šutr, co jsme před tím našli na podlaze. Vypadá to, že tam zapadá a že by se mělo jako něco dít nebo co. A nic. Kde se vzal, tu se vzal Kvothe, přitančil k jinému sloupku, drcnul do něj zadkem, vlezl na hvězdu a zmizel. Hmm…tak něco tady přeci jen funguje… Oggy se tváří nadšeně. Mizí taky. Seberu čuně a už se ocitám taky venku s těma dvěma. nojo, byl to teleport. Za chvíli jsme zase všichni a vyrážíme do Daggermarku.
V Daggermarku si dávám voraz. Je mi úplně u prdele, co jako dělaj ostatní. Kecy vo učení, ještě silnějších poušnech a schopnostech… kraviny. Vyvalím se s prasetem na náměstí u kašny. Je krásně, sluníčko svítí a vždycky se najde někdo, kdo se se mnou podělí o kus žvance. Fajn volno, leháro, pohoda… aspoň těch pár dnů, než se zase se smrdutým potrhlým šklebomonstrem, přechytračelým elfem, nepřirozeně vymydleným zeleným obrem se zbytky rtěnky na rtech a tím loutnovým pískálkem vydáme dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat