Gildan

 I knew you'll do that. 

Ironický, kousavý, přesto oddaný pro dobrou věc. Přidejte si k tomu občasnou skepsi a máte Gildana. Elfa, který se snaží směnit osud, který Říčním královstvím připravil Ranalc a jeho bezpočetní sluhové. Gildan je ve skupině dobrodruhů už od jejího vzniku. Málokomu slíbí pomoc, ale když to trochu jde, snaží se nějaký ten dobrý skutek sem tam udělat. Ale jak se říká, odříkaného chleba největší krajíc, tak i Gildan si naběhl, když slíbil strašlivé bohyni Gyronně, že poslouží její pomstě. Ono se totiž taky říká, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel a v tomto kraji to platí dvojnásobně.

Gildan byl u několika důležitých událostí, takže udržuje si přehled o dění kolem, o spojencích i o nepřátelích. Pomáhají mu v tom jeho znalosti a magie, kterou ovládá a ve které ho okolnosti donutily zdokonalit se za poměrně krátké období. Gildan umí vidět věci dřív, než se stanou, a specializuje se na "zjišťovací" magii, ale nemá problém vyvolávat monstra nebo udělat pořádnou ohnivou střelu. Gildan patří k jádru družiny. Už jen on a Kvothe pamatují, jak se jim změnil život, když Mei-Xiu tehdy přišla do Vidlákova. A Kvothe tráví čím dál víc času v Chatu, takže nebýt Oggyho, byl by Gildan už opravdu na všechno sám.

Ano, Vidlákov, ta vesnice pro Gildana znamenala hodně, ale pravý domov ne. Tolik se lišil od lidí, co v ní žili. Jeho rodiče ho naštěstí svěřili rangerovi, který jim prý něco dlužil. Díky jeho synovi Ilwickovi a zbytku jeho rodiny si Gildan zvykl na lidi a nakonec se i přizpůsobil jejich tempu života. Ilwick se podobal svému otci, ale věkem byl blíž Gildanovi. Byl mu jako bratr a byla doba, kdy spolu neustále něco podnikali. Výpravy do divočiny, kam Gildana brával, znamenaly pro elfa únik ze stereotypu. Věci neprobádané a tajemné ho vždycky lákaly. Tak jako magie. S tou už už do Vidlákova přišel. Byly to ze začátku spíš jen triky, ale v dlouhých zimních večerech to Gildan dopiloval. Vždycky věděl, že kouzla můžou i ubližovat, ale ačkoliv taková znal, moc často je nepotřeboval. I když, co se kolem pohybovali podivíni jako Antrax, byl čas na opatrnost. Gildan si docela rozuměl s alchymistou Vendelem, jelikož to byl jediný, s kým se daly nějaké diskuze o magii vést. Za ty dlouhé roky, které Gildan dospíval, se Vendel moc neměnil. Žil ve Vidlákově už před Gildanem, ale krátce před příchodem Mei-Xiu si našel mladou ženu, Minu. Věk pro něj byl jen číslo. Ovšem na Ilwickovi se roky podepisovaly a s Gildanem si už tolik nerozuměli. Lidé ve vesnici ubývali, ale i přibývali. Čtyřicet let na jednom místě neznamená pro elfa až takovou dobu. Vedlo to ale někdy k zvláštním situacím. Když po vesnické oslavě připravíte o věneček dívku, která se za pár let provdá, založí rodinu, a pak ji vídáte skoro každý den, tak spíš až trapné situace.

Když se tedy Gildan trochu rozkoukal, našel si i pár přátel mezi novou generací, ke které patřili třeba Loreena nebo Kvothe. Loreenu měl Gildan zvlášť rád. Měla vrozené magické schopnosti a pořád se na něco ptala. A Gildan miloval otázky, protože buď znal odpovědi, nebo další zábava a vzrušení vyplývaly z jejich hledání. To s Kvothem až takoví přátelé nebyli. Na Gildanův vkus na sebe strhával moc pozornosti a vždycky byl tím oblíbeným. Gildan zkrátka vždycky volil radši pohyb ve stínech. Když Kvothe zrovna měl pokoj od školy, nechali se společně najmout od oné záhadné Mei-Xiu. Kus za rodnou vesnicí narazili na čistokrevného orka Oggurata. Jeho zápal, odvaha a ušlechtilé cíle z něj udělaly právoplatného člena družiny a jednoho z mála přátel, které Gildan má. Teď mu nikdo neřekně jinak než Oggy. Sledem dalších událostí pak společně narazili na mocný magický předmět, Knihu soumraku a na hůlku Černého prince. Oba artefakty skončily u jejich zaměstnavatelky. Ukázalo se, že ta je členkou organizace jménem Spodní proud. Stejně jako Johan, který družině pomohl odpíchnout se v Daggermark. Nakonec musela Mei-Xiu s pravdou ven a prozradila, co věděla o Bezduchých, ke kterým patřila. Družina se snažila prozkoumat jejich sídlo, kde si Anthrax přišel k jednomu z jejich tetování, a narazila přitom na dívčí družinu, kterou náhodou taky dala dohromady právě Mei-Xiu. Pomohli jim získat kůži pro jejich zaměstnavatele lorda Ranalca. Do jedné z nich, elfky Maelyry, čarodějky z Irrisenu, se Gildan zakoukal. Dali se dohromady, ale později toho litoval. Chyby se stávají a teď se ti dva nemůžou ani cítit. Maelyra pracuje pro Ranalca, který souvisí snad úplně se vším, co se v Říčních královstvích děje. A vůbec ne v dobrém. Stejně jako hagy, které jsou s ním. Gildan se teď nejvíc soustředí na to, aby překazil jejich plány. Zatím se podařilo předběhnout je a získat některé předměty, po kterých jdou. Stálo to ale dost námahy a nejen tu. Na hlavy Gildana i jeho přátel je vypsaná odměna, a když se Loreena na nějakou dobu odpojila, dostala ji dost nebezpečná lovkyně odměn. Gildan sice zůstává naživu, ale prožívá jednu životní zkoušku za druhou. Už i zašel tak daleko, že usmrtil zoufalou ženu odsouzenou k upálení, když ji nebylo možné zachránit. Oggy a Kvothe taky už zabili lidi, třeba Razmirany nebo rytíře při sabotáži Ranalca v tvrzi v Daggermark, ale tohle bylo jiné. Dnes už na to Gildan vzpomíná s pokrčenými rameny. Popravování Ranalcových sluhů už zdaleka není něco, čeho by se Gildan štítil.

Asi po půlročním pátrání zavedly stopy družinu na severovýchod River Kingdoms. Po návštěvě Heibarru a setkání se samotnou bohyní Gyronnou dobrodruzi pokračovali do rodinného sídla Reného de Chat. Jeho hrad i s pozemky kolem si pak obsadili. Novému království vymyslel Gildan jméno Borderland a hrad přejmenoval z Chateau de Chat na Flow Keep. Na Gildana vyšlo organizování výběru daní a rozpočtu. Kvothe sice do všeho šťourá a mluví, ale on by jinak, chudák, potom nevěděl, co má psát do všech těch dopisů, co neustále posílá. Obsazování hradu obnášelo také nutnost zabít trolly, kteří hrad obsadili. Když později Gildan působil krátce na univerzitě v Pitaxu, kde se za několik úplatků nechal jmenovat profesorem, narazil přitom na trollí kouzelnici Ruby, které nedávno zmizela rodina. A jelikož už není nikdo, kdo by její studia podporoval, vzal ji Gildan do učení.

Nakonec Ruby šla svou cestou, ale všichni na ni rádi vzpomínají, protože hodně pomohla, když družina ztratila vybavení a musela projít chrám Prastarých bohů. Na konci této výpravy se Gildan setkal se svojí patronkou ze Sevenarches, Sinlindelou. Jakožto součást Conclave použila tuto moc, aby Gildana zbavila oka od Gyronny, které mu implantovala. Všichni si tehdy dost oddychli. Po návratu do Daggermark se Gidlan s Ruby rozloučil a po nějaké době přijal studentku magie Komodoru jako další učednici. Od té se Gildan lehce přiučuje egoismu, ale zároveň se snaží být diplomatem. V praxi to vypadá tak, že dokud má Gildan svoji řeč promyšlenou, dialog se vyvíjí dobře, ale jakmile hovor směřuje nepředvídaným směrem, Gildan začíná čím dál tím víc prostořeký nebo sarkastický.

Díky neustálému cestování a sbírání artefaktů je Gildan neuvěřitelně ovešen všemi možnými kouzelnými předměty a dokonce jedním artefaktem Černého prince. Pár příkladů za všechny: chrám Prastarých, aukční síň v Daggermark, dračí sídlo na Branthlendu. Navíc si odnesl z chrámu Prastarých jednu dvě prokletí. (Nebo vylepšení?) V jeho důsledku se Gildan už dvakrát reinkarnoval. Po těle gnóma má teď tělo lidské, ale kompenzuje si to iluzorním vzhledem. Nemůžeme se divit, že po tom všem, co se mu stalo, má občas Gildan o kolečko víc nebo míň.