11.9.2015 (21. Gozranu 4696 AR)
Zápis z deníku Dr. Maxe von Anthrax:
Hospodský nasadil znuděný výraz, zkřivil hubu a postavil pivo na stůl. Pivo neměl nikdy dobré, ale poslední dobou ho ani pořádně nenatočil. Radši jsem to nekomentoval. Vypadlo z něho, že už čtyři dny má na náměstí, nějaká jakože nóbl ženská, zaparkovanej vagon a že je divná. A kdo není, že? Mně to říkali pořád, i když jsem se zrovna smál. Ne každej je od narození krasavec a mluvka. Nemám rád seladony a s jedním takovým zrovna sedím u stolu. Když se podívám na ty jeho hebké vlásky, upravený knírek a loutničku, je mi z toho na blití. Kvote prostě není můj typ, za to ta elfí *unda s tím rozkošným selátkem, je docela k nakousnutí. Nesmím zapomenout na toho elfího čaroděje, co prý vždycky odhadne, co se stane. Hahaha. Ještě uvidíme. Hospodský se ještě zmínil o tom, že místní alchymista Vendl již 14 dnů nebyl viděn. Podivné. Každopádně bych to za něj klidně vzal. Laboratoř ve Vidlákově … no, mám jiné představy. Mám jasný cíl a jdu za ním. Vidlákov v něm opravdu nehraje hlavní roli. Dopili jsme pivko a vyrazili na náměstí. Posedávala tam rozkošná čubka v klobouku s doutníkem v hubě. Vedle ní ležel přivázanej velkej vlk, nebo aspoň tak vypadal na první pohled. Hodili jsme s ní řeč. Já, jak je mi zvykem, jsem to do ní šil hned vod začátku, jakože jestli prodá vous toho divnýho vlka a vona, že za 50 zlatých. Skočila na udičku čubka, tak jsem pokračoval, jestli si můžu pohladit kožíšek … hehe, a vona, že jo … Slibně jsem to rozehrál, když mi do toho začali ostatní kafrat. Tak jsem se nakonec smířil s kožíškem toho vlka. Nejdřív vrčel a cenil zuby, ale nakonec se nechal pohladit, když jsem mu dal nějaký to žrádlo. Dokonce si sednul, když jsem mu řekl sedni, a lehnul si, když jsem zavelel, lehni.
Ty vole, cvičenej vlk. Prostě mazec. Jo, ta čubka se představila jako Mei-xiu. Pochválil jsem jí tu bestii a pokračoval v seznamování. Vypadlo z ní, že tu čeká na Vendla, že má něco, co ona chce, nebo potřebuje … To je asi jedno, každopádně šlo vo nějakej svitek a nakonec jsem brilantně usmlouval, že když ho přineseme, takže nám dá 1200 gp. Ty krááávo! Říkal jsem si, že ten svitek musí bejt ze zlata, nebo že na něm musí bejt nějaký brutokouzlo. Každopádně jsme si plácli. Všimli jsme si, že místní babky, no vlastně asi celý Vidlákov, měl s dotyčnou paničkou nějakej problém. Prostě se jim nelíbila … Ale co. Mně se docela líbila. Měla kozy, jako vozy, malebnej ksichtík. Určitě by se jí líbilo trošku drsný zacházení … Poodešli jsme a začali se domlouvat, jak to provedeme. Vendl měl barák přímo na náměstí. Okna zavřená, dveře evidentně taky. Loreena se rozhodla, že tam prostě na férovku půjde hlavním vchodem. Přišla ke dveřím, zaklepala a takovým tichým hláskem povídá: „V e n d l e, j s i d o m a ?“. Hrobové ticho. Ty vole, to bych sežral muchomůrku! Chcal jsem smíchy … Gildan čekal u Mei-xiu a s nadhledem vše pozoroval. Myslím si, že určitě už předem tušil, jak to bude … že obejdu barák zezadu a prostě tam nějak vlezu, určitě už tušil, že použiju falchion jako páčidlo. A to se taky, světe div se, stalo! Loreena ke mně doběhla i s prasetem. Než jsem začal páčit okno, tak jsem kouknul na zámek, že bych ho jako nežně pohladil šperhákem … Místo klíčové dírky, tam ale bylo vypouklé místo na kuličku. No, měl to vychytané. Takže jsem to vzal na hrubáka a vylomil okno. Bum !!! Já i Loreena jsme se otřásli, když to u nás vybouchlo. Ta svině tam měla nějakou past. To si dělá kozy ne! Nasranej jako tyranosaurus jsem do sebe vyklopil léčivej extrakt a cítil, jak se mi pomalu zacelujou rány. Miluju lektvary!! Když mi to žbluňká v břiše … Vlezl jsem dovnitř. Za mnou Kvote. Skočil hned do stínu a už z něho nevylez … Stínošlápek. Na takový je třeba dávat bacha, jinak máš za chvíli vykuchaný játra. Sám to mám rád, když můžu kuchnout hezky pěkně zezadu. Jaj, už se těším, až do někoho zabodnu svoje kopí. Hlavně do Mei-xiu … svýho růžováka… Hehe. Prošli jsme dveřmi na chodbu a u dveří si všimli hromady dopisů. (You have 100 unread messages) … No mezi nimi byl i dopis od Vendlovy ženy, psaný abatyší nedalekého kláštera. Tak jsem ho sebral a schoval do gatí. Z předsíně vedly schody nahoru a dolů. Dole zářilo podivné zelené světlo a linul se odtamad podivný dým. Připravil jsem kopí a pomalým krokem jsme scházeli dolů.
Stínošlápek Kvote jako první. Panáček je H r d i n a !! Dole se nacházela laboratoř. Uprostřed byl velký kotel, ve kterém se vařilo něco zeleného, kolem zelený dým. Naproti v rohu seděl alchymista a civěl do svitku. Něco si mumlal: „Musím na to přijít, musím na to přijít …“ nebo něco takového. Nebudu to prodlužovat, prostě jsme mu naložili, když si s náma nechtěl povídat. No já to chápu. Kdyby se mi někdo vloupal do domu, tak na něho asi taky nebudu milej … Dostal kopím mezi žebra, Loreena tam přivolala orla, Kvote inspirativně k boji brnkal na loutnu a pak se snažil o něco s vodou … Vendl na nás poslal svoje psy … takové zelené kopy slizu. Pálilo to, když mě to chytlo. Vendl na mě hodil bombu s čoudem. Gildan ho masil nějakejma barevnejma bublinkama. Loreena pobíhala jako splašená klisna sem a tam, prase žralo sliz … no prostě boj jako víno ! Loreena ho nakonec přišpendlila a Vendl padl k zemi. Měl štěstí, že jsem měl dobrou náladu. Už už jsem ho chtěl propíchnout kopím a to by hodně bolelo. To mám natrénované! Trošku jsme očesali. Poté, co jsem do něho nalil jeho lektvar, tak s náma konečně začal mluvit. Pochopil, že hlavním diplomatem jsem tu já a moje kopí. Kvote s ním něco sáhodlouze probíral, já se mezitím zdejchnul i se svitkem, když na schodech narazím na Mei-xiu. Uff. Přišla si pro svitek. Ukecali jsme jí, že za ní hned dorazíme, než to tady zmákneme s Vendlem. Kvote ještě něco s Vendlem domlouval, že mu snad pomůže najít další svitky a snad celou knihu, ze které byl svitek vytržen … Bláhovec. Nakonec jsme se rychle zdejchli a rozhodli se jít i s Vendlem do kláštera za jeho manželkou. To byla taky story. Otevřela jedna zakuklená vochechule. Tak jsem na ní byl vopravdu milej, ale zbytek družiny si to nemyslel. Gildan pořád něco mrlal. To ještě příjde co … Dovedla nás k jeho Míně. Seděla na židli u okna s nepřítomným výrazem a podivnými palčáky na rukou. Mlela nějaký voloviny o nějakých třech sestrách, že až řeka poteče vzhůru, že se otevře brána a bezduchá tvář se objeví a něco o krvi … Hmm. Asi blouznila chuděra. Babatyše … hehe … pak přinesla její věci, co u ní našli někde u řeky. Byl to magický přívěsek s usušeným okem na háčku (hags eye). Když se Míně ukázal svitek, začala slintat, křičet a chovat se nepříčetně. Víc jsme z ní nevymáčkli. Byl to docela kus. Kdyby tak divně neječela a Vendl tam nebyl … No, takový myšlenky jsem rychle zahnal, když jsem uviděl jak jí místo prstů vyrostli pařáty! Byl jsem trošku víc slušnej, než obvykle a to se nelíbilo Gildanovi. Fouknul na mě už podruhý nějaký voblbovadlo. Poprvé v hospodě. Tam jsem mu vysvětlil, že když to ještě jednou udělá, že to bude bolet, a tak jsem ho po řádné výstraze nakrmil pěsťovkou. Složil se na zem jako pytel brambor. Máslo, nic nevydrží. Když se probral, tak jsem mu vysvětlil, že když to udělá ještě jednou, tak že jí dostane takovou, že už se panáček neprobere. No, snad to pochopil. A já umím dát ránu. Vrátili jsme s k Mei-xiu a prodali jí svitek. Prachy jsme rozdělili. Kvote s ní ještě chvilku podivně laškoval. Řekl jsem mu, že by bylo dobré na ní zapůsobit, a nabídnout jí, že jí pomůžeme najít další stránky z nějaký tý knihy. Za každou stránku 1200 gp. Bezva kšeft. Na tý stránce byl začátek nějaký pohádky nebo co a vyzařovala z ní údajně silná magie. Mei-xiu říkala, že je pro někoho shání … a že právě k tomu má toho divnofeyvlka, kterej dokáže tyhle stránky vyčenichat. Hmm, když to dokáže, tak super. My tam naběhneme a 1200 gp je v kapse. Už se těším na další mlátičku. Druhý den jsme se napakovali zásobama a vyrazili směrem k dalšímu dobrodružství …
Žádné komentáře:
Okomentovat