Vracíme se k našim mocným a neohroženým hrdinům poté, co jim banda holek nakopala zadek, okradla je a nechala je polonahé a svázané uprostřed ruin jakéhosi chrámu. Už se stihli probrat, okrást kolem ležící mrtvoly a rozsekat jedinou další živou bytost široko daleko. Nyní se nachází u podzemních chrámů, před jednou ze svatyní.
„Tahle část našeho putování byla ztělesněním vlhkého snu každého náboženského pravověrce. Obzvlášť, pokud by měl rád sudoku.“
Vejdeme dovnitř a pohled nám padne a sochu ženy s přesýpacími hodinami místo pasu. Gildan do ní lidumilně začne bušit dýkou, ale nakonec sebere minci na podnose. Prý patří bohyni znovuzrození.
Sotva se mince dotkne, sjede z nebe blesk a promění kouzelníka na hromádku popela. Než se ale začneme radovat, hromádka se přeskupí a vyleze z ní drobounká postavička. Gnóm. Podle jeho nadávek a drzého chování pochopíme, že jsme se Gildana nezbavili a oslava bude muset počkat. Navíc teď všechno komentuje tím svým vysokým ječivým hlasem. Už tušíme, proč je místní přízeň bohů popsána jako kletba…
Zdá se, že každý z panteonu Prastarých bohů má vlastní pozvánku na Prokletý Ples Prastarých, minci. Tuto minci ale dá jen tomu, kdo projeví některé z vlastností, které bůh představuje, či projde nějakým jeho testem. Test Shyky byla smrt a následná reinkarnace. Gildan ale nyní získal její přízeň, a vždy když zemře, tak může dostat druhou šanci. Třeba se nám někdy zadaří a on se znovuzrodí v těle troglodyta.
Za sochou Shyky jsme našli ještě sochy vezíra a jeho žen. Poradili jsme si s vezírovou hádankou a dostali za odměnu krásný amulet vracející trochu času nazpět. Ještě jsme potkali zrcadlo, ale Matyldě se nelíbilo, a tak ho rozbila.
Pokračovali jsme dál a „vytočili“ další božstvo, Magdhu věštkyni. Jakmile se začalo mluvit o věštbách, sáhl Gildan po minci. Jak se jí dotkl, stala se zvláštní věc, celý ztuhl a začal promlouvat jiným hlasem. Pochopili jsme, že mluvíme spíš S Magdhou, než s ním. Nabídla nám tři odpovědi na otázky z minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Dozvěděli jsme se, že Mei- Xiu je stále naživu, Ranalc ještě zdaleka nemá všechny krystaly tajemného stroje () a Agiz na nás (překvapivě) šije boudu.
Ve svatyni s trnitými rty jsme nalezli Green Mother, svůdnici. Matyldu zaujala natolik, že si od ní vzala minci a jako nejkrásnější babičce jí obdařila větší mocí nad muži. Jen holky jí prý nebudou mít rády, zlatokopku jednu načapanou. V náhlý moment inspirace, kdy byla propojena s bohyní, se do ní všichni muži v místnosti zamilovali. Kvothe se rozhodl svou platonickou lásku materiální vyjádřit a požádal Matyldu o ruku. K velké nelibosti Boba. Matylda bohužel Kvotheho nabídku k sňatku rozpačitě odmítla a zlomila tak nebohému bardovi srdce, fňuk…
Ve vedlejší místnosti jsme našli ženu s několika lahvičkami jedu, která nás vyzvala, abychom se s ní napili. Čerstvě zhrzený bard nabídku okamžitě přijal, ale na poslední chvíli si svůj sebevražedný pokus rozmyslel. Především proto, že nám žena nabídla svůj amulet, pokud naopak otrávíme my ji. Trochu zvláštní přání, ale darovanému koni…
Situaci brilantně vyřešil Gildan, když ji nechal vypít její vlastní jed aniž by se otrávil. A tak jsme byli zase o jednu cetku bohatší.
Dalším bohem byl Uroboros, mocný drak. Jeho předsvatyně byla plná kyseliny, která se po našem příchodu proměnila v monstra. Situaci vyřešil hlavně Oggy, za menší podpory nás ostatních. Odměnou mu byla přízeň dračího boha, po které mu pod kůží narostly šupiny zesilující mu jeho kůží s pevností pancíře. A navíc má teď stylovou fialovou barvu. Vedle svatyně jsme našli zbroj ponořenou v jezírku kyseliny. Moc se nám do něj nechtělo skákat, ale Kvothe (to jako já) s Matyldou se o to časem postarali, když jezírko vypustili do propasti. Zbroj Oggymu padne, třeba ho teď nebudeme muset neustále křísit. Jeho osobní lékařka Matylda si jistě oddychne.
Svatyně spojené věže pro nás představovala spíš logický rébus. Podlaha plná záhadných čísel a pohybujících se stínů Kvothemu přismahla podrážky, takže jsme dveře zase zabouchli s tím, že si Matylda bude rozmýšlet, jak na to. Celý zbytek dne strávila nad čtverečky doplňováním a přemazáváním jakýchsi čísel do mřížky. Asi je to nějaká forma sebemučení za prohýřené mládí.
Raději jsme vyrazili za božskými dvojčaty říkajícími si Imbrex. Cestou jsme narazili na několik soch, co se báli přejít přes most. Tak jsme jim pomohli dobrou radou a za odměnu dostali velmi pěkný amulet. Sami Imbrex vypadali jako strážci malého města pod kopulí. Natáhl jsem se pro jejich minci a s ní jsem získal i jejich přízeň. Vypadá to, že dobré slovo, či trocha hudby nyní mají moc pomoci komukoliv s naprosto čímkoliv a to mnohem více než předtím (Už vidím ten reklamní slogan: „Potřebujete skolit draka? Dobýt království? Porodit velrybu? Agentura Helping Hand vám ráda pomůže!! “). Gildan ještě pomučil drobné bytosti pod kupolí a vyrazili jsme dál.
Napadlo nás vytočit symbol, která jsme předtím našli na minci u jezírka. Objevila se zazděná zeď, kterou Oggy pohotově vyrazil a za ní jsme našli podstavec našeho dobrého známého.
„Já jsem hrabě Ranalc, zrádce a vyhnanec, můj čas znovu přijde“. Stálo na podstavci. Hm, další kousek skládačky. A protože už je očividně nepotřebuje, vzali jsme si jeho rukavice položené na oltáři. Na památku.
Pak jsme zamířili do svatyně Lantern Kinga, kterého velmi pobavil můj vtip. Natolik, že mi věnoval několik svých světlušek, které mne dokážou neustále rozmazávat, jak jen si budu přát. Bohužel taky dost svítí, tak teď budu celkem nápadný. No, třeba půjdou vypnout.
Za sochou boha byla hádanky, kdy jsme měli správně seřadit lucerny a vzít si tu, která je čarovná. Gildan s Oggym (ano, čtete správně) se pustili do jejího řešení a nevnímali nic jiného. S Matyldou věnující se čísílkům jsem se znuděně vrátil k přečerpávání jezírka kyseliny a…osvobození…zbroje. Gildanovi s Oggym se nakonec hádanku podařilo zdolat a odnesli si krásnou, jedovatě zelenou lucernu. Bob byl povýšen na hlavního světlonoše a pronásledovatele neviditelných.
Jeden z posledních bohů byl Ng, bůh cestovatelů. Oggy mu bleskurychle štípnul minci a vypadalo to, že bohovi se splašený ork líbil. Obdařil ho schopností běhat o něco rychleji, což bojovníka nadchlo.
Ve vedlejší místnosti bylo pár cenností, které se nám nakonec podařilo přenést přes kouzelnou bariéru, díky mému brilantnímu nápadu se zámky. Plášť nám hodí pěknou sumičku a to zlato také.
Nakonec jsme se vrátili do rozpadlé věže a pod vedením Matyldy se na podivných dlaždicích vypořádali s několika stíny. Oggyho z toho trefil šlak, ale nakonec jsme to zvládli. Ty čísla mi ale vůbec nedávala smysl. Jo, kdyby to tak byly noty, to by bylo něco jiného….
Uvnitř svatyně byl ztracený princ, v pochmurné náladě. Ani se nebránil, když mu Matylda brala minci. Dokonce na ni přenesl něco ze svého klidu, babču teď nic špatného nerozhází. Babi navíc uhodla hádanku, a našla prsten, který i největšímu citlivkovi otupí jeho hysteráky. Ale protože hysterák se dá řešit i alkoholem, či ranou palicí, tak ho asi prodáme nějakému ustrašenému šlechtici s holčičím jménem.
Mince jsme měli všechny, takže jsme vyrazili nahoru k jezírku. Po jejich zasazení ve správném pořadí obživly sošky uprostřed. Ani nás to moc nepřekvapilo, začínáme být poměrně otrlými dobrodruhy.
Konkláva, společenství lesních duchů reprezentovaných soškami, nám poděkovala za naši pomoc. Jejích zabitím a následnou reinkarnací v soškách jsme je zbavili zhoubného vlivu, který na ně měly stránky z Knihy stínů, které zde byly uloženy. Huh, že by naše zbrklé vraždění taky jednou bylo k něčemu dobré?
Stránky i krystal sem prý přinesl kdysi někdo zahalený ve stínech, a když druidi vyvolali duchy lesa, přivolali s nimi i zničující moc těchto artefaktů. Nyní už by ale mělo být po všem, druidi při smyslech a kouzelná stěna kolem Sevenarches dole. Jeden problém vyřešen, další dva tím vznikly. Teď musíme nejen honit Holky, ale i vyhýbat se útočící armádě, ach jo.
Konkláva už nevěděla nic užitečného, ale slíbila nám pomoc proti zlu šířícímu se v River Kingdoms prostřednictvím svých druidích služebníků.
Duchové lesa nás nakonec odnesli do své podzemní kaple, ze které se prý máme snadno dostat na povrch. Doufám, že brzy narazíme na nějakou civilizaci. Oggymu kručí v břiše až sem ke mně, mrňavý Gildan tu běhá jen zabalený do příliš velkého pláště, a mě z toho tesání do kamenných destiček už pěkně bolí ruka.
Kvothe
Žádné komentáře:
Okomentovat