Dungeon of Keepers and Prisoners #4

1. 2. 2016
27. Arodu 4696 AR

Jen co jsem rozpůlil toho pavouka tak všechno šlo do hajzlu. Nemael si vočividně uvědomila kdo je největší borec v naší skromný skupině, takže ze mě nějakym způsobem sundala skoro všechnu magii kterou jsem na sobě měl, to byl fakt podraz!
Ta svině mě rozpálila do běla. Nestačilo že nás podrazila, že si hrála na kámošku, ale ještě měla tu zkurvenou drzost hrát si s mejma magií nadrsněnejma svalama. Rozeběhl jsem se na ní a zkusil jsem ji vomráčit, nevyšlo to a k tomu mi ještě čmajzla můj meč! Tohle je vrchol! Bohužel našim společnym snahám vodolávala dost dlouho aby se nám začli podlamovat kolena, první šel dolu Alanon, tak jsem ho vodstrčil z cesty a šel jsem do Nemael. Boj to nebyl vůbec příjemnej, ještě to zhoršilo, že se rozhodl nás poctít návštěvou jejich šéf. Posledního pavouka nějakym způsobem zaměstnávala sama Matylda, ta půl orčice se teda umí vohánět to se teda musí nechat.
Všechny naše snahy byli dost marný, postupně jsme padali a chtěli jsme to už vzdát, ale já to tak nemohl nechat. Po mym nouzovym ústupu, pomocí prstenu, jsme viděli jak se Nemael doléčila a já cejtil jak se vě mě něco zlomilo. Zaplavil mě vztek. Takovej kterej jsem ještě nikdy necejtil. Hlavou mi prolítali všechny souboje vod doby co jsme sem přišli. Celý tohle místo mě stálo tolik krve, že jsem potřeboval nějakou prolít já. Kvothe proměněnej na stín po mě řval ať si vezmu jeho meč, vyrval jsem mu ho z dlaní, usmál se na Gildana a se slovy: "ještě něco zkusim" jsem se rozeběhl a doštípal Nemael na kusy.
Už nám zbejval jen šéfík a ta napůl elfí věc která někam zmizela. Šéfík měl fakt tuhej kořínek položil mě na zem a při každym mym pokusu vstát jsem dostal takovou bombu, že jsem si zas lehnul, nemohl jsem dělat nic moc jinýho než ho jen tak trochu pošimrat mejma pěstma. Po tom co mě sundal poprvý ze mě vyprchal i můj vztek, byl jsem moc unavenej abych byl ještě nasranej.
Naštěstí celou situaci zachránil Kvothe. Kdo by to byl řekl, že jo deníčku? Ale musim říct, že by tu duší formu měl používat furt. Šéf zaměstnanej stále nemrtvym orkem by vočividně dost zaneprázdněnej mou úžasnou a krásnou přítomností na to aby se byl do Kvotheho kouřový formy schopnej trefit. Očividně to nebyla ženská a tak nás jeho neschopnost multitaskovat zachránila, protože Kvothe z něho mezitim vytáh jakoukoli stopu síli a frajer se rozpad jak loutka.
Nakonec se konečně objevila ta půl pavoučí věc, bohužel měla dost velkou smůlu, protože na ní už nikdo neměl náladu, takže jsme použili taktiku cikánské férovky a frajerka neměla šanci rozdějchat celou naší partu.
Z celý týhle podělaný záležitosti jsme našli spoustu věcí, nic pro mě, samý hůlky a pergameny s kouzlama, když jsem chtěl knížku, která podle Gildana měla kohokoli naplnit velkou moudrostí, tak mi bylo řečeno, že je moc drahá, tak ať si trhnu, tak jsem byl vochotnej spokojit se s adamantiovym LANCE, to mi bylo taky zamítnuto, takže jsem z tohohle boje, kde jsem málem zařval dostal uplný prd. Hamouni jedni...
Vůbec nám nevadilo, že během toho co jsme tady vobírali věci z mrtvol se celá ta místnost třásla a že se portál změnil na Agizově zelenou, to je taková víc vyblitá než Orčí zelená... každopádně jsem byl rád, že jsem tim portálem proskočil co nejdřív.
Vobjevili jsme se zase v nám dobře známý předsíni. Jediná změna byla, že zpod jedněch dveří se linul Agizův zelenej kouř. Ten krysák by měl někdy navštívit Belkzen, tam by se mu líbilo, je tam spoustu zelený, ikdyž né takovýhle vybledlý.
Každopádně jsme na Agize hodili těžkej bobek a rozhodli jsme se udělat si menší zdravotní přestávku, babča udělala věčeři/oběd/snídani, těžko se tady poznává co je za část dne, doléčila nás, dali jsme šlofíka a pak teprv jsme rozrazili dveře ke krysákovi. Nic moc zajímavýho se nestalo kromě toho, že jsme s nim trochu pokecali, zase s náma chtěl udělat vobchot, tentokrát za jeden krystal kterej jsme našli v týhle díře, pak na nás ještě zkoušel nějaký svoje kecičky, podařilo se nám z něho vydolovat Felkenworovo plátno a von nám vodpověděl na pár votázeček. Například nám řekl co chystaj hagy s těmahle krystalama, že není na ničí straně, že má vítr z Ranalca a tak dále a tak dále.
Jo a zapomněl jsem říct že jsme teď byli v jeho povoze, asi vopravil ten starej a vysvětloval mi ještě něco vo čase a vo tý norně, strašný žvásty, hromada krysích nesmyslů. Gildan předstíral, že mu to dává smysl, ale nevěřil jsem mu to ani na vteřinu, vejtaha jeden kouzelnická.
Každopádně nám nakonec Agiz nabídl, že nás vyhodí kdekoli budem chtít, ale nakonec se ukázalo, že tam kam bysme chtěli nás vyhodit nemůže... Hlavně, že slibuje... Nakonec jsme se domluvili na Graltonu, kde jsme vystoupili.